O životě V. Žilky
„ Hra na dechový nástroj nesporně velmi pomáhá zdraví člověka, tím více dítěti,jehož organismus se teprve vyvíjí. Používá-li hráč při hře hlubokého bráničního dýchání pomocí hlavního nádechového svalu – bránice, zapojí-li při nádechu i zádové dýchací svaly, pak je zdravotní užitek markantní.“
Žilka o flétně
Ve své publikaci:
VÁCLAV ŽILKA
Muž, který změnil, ovlivnil mnoho životů
Dal lidem nejen hudební nadšení, ale spojil zdraví a zábavu v jeden celek, se narodil v Ostravě rodině obchodníku 19. září roku 1924. Vlastní hudební základy, které poté předával dalším generacím, získal u svého strýce, skladatele Josefa Schreibra v Ostravě. Po absolvování Obecné školy v Ostravě navštěvoval gymnázium v Kroměříži, kde z hry na hoboj přešel na příčnou flétnu. V Brně vystudoval konzervatoř u Dr. Hynka Kalíška mezi lety 1943, kdy byl přijat a rokem 1946, kdy absolvoval. Váhal mezi dráhou pěveckou (tenorista) a flétnovou. V letech 1947- 48 studoval brněnskou JAMU následně v roce 1948 přešel na pražskou AMU, kterou studoval do roku 1953. V té době i vyučoval v Brně na konzervatoři. Do Prahy byl přizván do Českého noneta, komorního souboru České filharmonie. Se souborem jedenáct let cestoval po různých zemích Evropy, Jižní Ameriky, Afriky. Po příjezdu z Jižní Afriky byl propuštěn z Českého noneta v důsledku odmítnutí spolupráce se Státní bezpečností při získávání informací o českých exulantech. V té době už vyučoval na plzeňské konzervatoři (1960-1967), na pražské konzervatoři z ideových důvodu učit nesměl. Třiadvacet let od roku 1964 působil v Symfonickém orchestru Československého rozhlasu Praha. V roce 1953 získal 2.cenu na mezinárodní soutěži Pražského jara o cenu Antonína Rejchy. V roce 1957 vzniklo "Pražské duo" nejprve ve spolupráci s harfenistkou Libuší Váchalovou následně patnáct let spolupracoval s Dagmar Platilovou. Často koncertovali v zahraničí, stejně jako se svými dětmi, herečkou Veronikou (recitace), Štěpánem (flétna) a Jarmilou (soprán), [Žilka,V. 2004] které má se svou ženou Olgou rozenou Chutnou. Vzali se roku 1949 . Po odchodu z Českého noneta založil " Dřevěnou píšťalku", výchovný projekt zábavné hry na zobcovou flétnu pro rodiče a děti. Následovaly další projekty "Pražská píšťalka" či týdenní letní tábory "Léčivá píšťalka". Ze svých účastníku kurzu založil hudební soubor "Aulos", kde mohli chodit dospělí (rodiče, prarodiče...) v doprovodu dětí. Václav Žilka svou životní cestu ukončil v pátek 13.dubna 2007 v Praze ve věku 82 let. Dnes leží pochován na místě, které měl rád, v malé dědince Únětice kousek od Prahy.
Cvičení a hra na zobcovou flétnu ovlivňuje blahodárnězdraví astmatických dětí.
" Pan Mozart a jeho libretista Schikaneder nazvali hudební pohádku, operu Kouzelná flétna, velmi příhodně. Malá píšťalka lesního muže dokáže kouzlit. Po dobu dvou stoletích se čáry prosté píšťalky mění ve skutečnost. Děti atomového věku se dočkaly, jejich píšťalka dokáže neuvěřitelné, nikdy předtím neslýchané věci...
Je za babku, kdejaký kluk od Hirošimy přes Oxford, Dublin až po Českou republiku na ní píská, i děvčátka, a donedávna netušili, že může vracet zdraví, fyzickou kondici a duševní pohodu. Víc jak tři desetiletí ji pediatři zvou do nemocnic, sanatorií a léčeben v lázních, nabízí píšťalku dětem, které trápí dýchání."
[Žilka, V. Zdravé dítě a píšťalka]
Dostaví se:
1. Zlepšení dechové koordinace, tedy součinnosti celého dýchacího systému.
2. Zvýšení vitální kapacity plic.
3. Působí proti nadměrnému svalovému napětí a proti zkrácení krčních a šíjových svalů.
4. Zlepšení držení těla a jeho vnímání a uvědomování.
5. Zmenšení zbytkového dechového objemu.
6. Posílení bránice a břišního svalstva.
7. Zmírnění stresů.
8. Hra na dechový nástroj poskytuje rozsáhlé možnosti jak po stránce fyzioterapeutické, tak hudebně terapeutické.